Marnost

14. 08. 2009 9:10:34
Je žhavý letní den, brzké odpoledne, prodíráme se zácpou. Ve 14:07 jsme přijali výzvu „kolaps na náměstí před samoobsluhou, bezvědomí, dýchá“ . Sluníčko řeže do očí. I když jedeme jen pár kilometrů, je vedro, obzvlášť v autě, v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech, k nevydržení. Mít otevřená okénka znamená být ohlušen sirénou, kterou máme na střeše. Lidé, otupělí vedrem a vystresovaní popojížděním v kolonách reagují zpomaleně, nebo naopak naprosto nepředvídatelně.

Míříme spolu s kolegy lékařem a řidičem, jako posádka rychlé lékařské pomoci, před prodejnu potravin na náměstí v menším městě. Od sedmi od rána, kdy začala denní směna, jsme se nezastavili, tohle je šestá výzva, ke které jedeme. Většina měla příčinu právě v dnešním vedru.

Jak se blížíme k místu zásahu, pokouším se natáhnout si ochranné vinylové rukavice. Na zpocené ruce to jde dost špatně. Asi po šesti minutách jízdy vjíždíme na náměstí.

Před samoobsluhou na náměstí je hlouček lidí, obvyklá kulisa naší práce. Jsem zvědav, jestli pánovi někdo poskytuje první pomoc. Většina lidí se obvykle zmůže jen na koukání, občas se najde někdo, kdo prohodí kde jsme tak dlouho (nevím čím to je, ale připadá mi, že jsou to stejné typy lidí jako ti, kteří nám neuhýbají z cesty, blokují odstavné pruhy, nebo s námi na silnici závodí), v posledních letech si nás rádi natáčejí na mobil.

Ohlašujeme operačnímu středisku příjezd na místo události, vystupujeme z auta, lidé se rozestupují. Na chodníku leží starší muž, velice bledý, nehýbe se. Nikdo z okolostojících se k němu nesklání, nikdo nebyl s to překročit pomyslný stín, vykročit z davu a aspoň se pokusit mu pomoci. První pohled stačí, nemusíme si nic říkat, situace je velmi vážná.

Lékař přiskakuje k muži, kleká si za jeho hlavu a zaklání ji, pokouší se ho oslovit. Nic. Muž nereaguje, nedýchá. Někdo z davu prohazuje: „Když jsme vás volali, ještě dýchal...“ Lékař se ptá, jestli někdo viděl co se stalo, jak muž spadl. Nekonkrétní a vyhýbavé odpovědi moc nevnímám. Beru z auta resuscitační kufr, EKG monitor s defibrilátorem, řidič elektrickou odsávačku, kardiopumpu - pomůcku, která pomáhá zefektivnit nepřímou srdeční masáž. Otevírám kufr, řidič začíná rytmicky stlačovat hrudník, lékař vyndává muži z úst zubní protézu a v pauzách v masáži ho prodýchává dýchacím vakem s maskou.

Já mu na hrudník nalepuji elektrody EKG monitoru, který zapínám a připravuji pomůcky na intubaci – zavedení rourky do dýchacích cest, kterou je umělé dýchání pomocí dýchacího vaku, nebo dýchacího přístroje nejefektivnější. Moc nemluvíme, resuscitace je mnohokrát secvičovaný sled výkonů, všichni tři víme, co máme dělat.

Na EKG monitoru jede jen mírně zvlněná linka, srdce nevyvíjí žádnou aktivitu. Defibrilace – elektrický výboj aplikovaný přes hrudní stěnu do srdečního svalu, který přeruší patologickou aktivitu srdce – proto nemá v tomto případě smysl. Lékař briskně intubuje, poslechem na hrudníku kontroluje správnou polohu rourky, já ji fixuji obinadlem. Urychleně připravuji infuzi a proplachuji infuzní set, lékař napichuje žílu na straně krku, stačilo jen pootočit hlavu na stranu. Připojuji infuzi. V pořádku teče, jsme v žíle.

Rychle zafixovat speciální náplastí, aby se kanyla ze žíly nevtáhla, natáhnout ardenalin, podat do žíly a spláchnout infuzním roztokem. Vše probíhá rychle a bez komplikací, na rozdíl od televize nikdo nevykřikuje povely, všichni víme co máme dělat a jaký krok bude následovat. Kontroluji čas: od našeho příjezdu na místo uplynuly dvě minuty, stopky na EKG monitoru se rozběhly hned, jak jsem ho zapnul.

Střídám řidiče ve stlačování hrudníku. Až monotónní fyzická práce mi umožňuje se trochu porozhlédnout okolo. Zjišťuji, že z těch, kteří stáli kolem nezbyl nikdo, jen na zábradlí opodál sedí pár puberťáků, lízají zmrzlinu a pozorují nás. Už jsem také schopen identifikovat to, co mě od příjezdu rušilo – smrad výkalů. Myslel jsem si, že se pacient pokálel, což se může stát, skutečnost je však daleko horší – muž zkolaboval asi půl metru od obrovského psího hovna.

Řidič se z auta vrací s dýchacím přístrojem a kyslíkovou lahví, lékař nastavuje parametry na dýchacím přístroji – frekvence 12 dechů za minutu, dechový objem necelých 600ml, čistý kyslík. Spolu s lékařem muže přepojují na přístrojové dýchání a střídají mne ve stlačování hrudníku. Z rukavic mi teče po předloktích pot kdykoli jen trochu zvednu ruce, brýle sjíždějí po zpoceném nose. Z ampule natahuji do stříkačky další adrenalin a nitrožilně ho podávám, zhruba tři minuty po první dávce. Co dvě minuty kontrolujeme EKG křivku, v pravidelných intervalech podáváme do žíly adrenalin, všichni se střídáme po dvou minutách ve stlačování hrudníku.

Vedro a fyzická námaha vyčerpávají a ať dopadne tenhle výjezd jakkoli, čekají nás ještě úmorné čtyři hodiny služby. Smrad psího exkrementu je příšerný. Hlavně ať do něj nikdo nešlápneme.

Po čtyřiceti minutách ukončuje lékař resuscitaci. Pomalu balíme přístroje, kufr, nástroje, spousty odpadu do pytlíku, kontaminované vybavení do jiného, jehly do infekčního kontejneru. Pacientovi vytahujeme dýchací rourku z úst, kanylu ze žíly, z hrudníku odlepujeme elektrody.

Jsme vyčerpaní – fyzicky vyčerpaní, promočení potem, otupělí. Mám žízeň. Necítím smutek, nebo zoufalství že jsme nebyli úspěšní. Že muž zemřel. Lidé umírají, my se to snažíme oddálit. Vždy se o to pokouším naplno. Někdy se to povede, někdy ne. Možná mám podobné pocity jako sportovec, který naskočil chvíli před koncem prohraného zápasu a i když se sebevíc snaží, s výsledkem už nedokáže nic neudělat. Našemu pacientovi zápas prohráli ti, kteří ho nezačali oživovat před naším příjezdem.

S každou minutou, kdy člověka se zástavou oběhu nikdo neresuscituje, klesají jeho šance na plnohodnotné přežití o deset procent. Pokud je boj už od začátku špatně rozehraný, nepomůže ani sanitka s vybavením dohromady za miliony, ani vzdělání a praxe posádky.

Voláme na místo policii, lékař vypisuje výjezdovou dokumentaci, list o prohlídce mrtvého, dokumenty pro pohřební službu. S řidičem mužovo tělo zakrýváme k tomu určenou plachtou. Ještě ji chci zahrnout a celou botou šlapám do kypré hromady psího výkalu. Vzteky se mi ženou slzy do očí. Poslední kapka. Rezignuji, nemůžu. Přes botu si natahuji latexovou ochrannou rukavici, abych neušpinil sanitku, stahuji okénka, abych vydržel smrad. Do vysílačky žádáme dispečink, pokud to samozřejmě půjde, o chvíli na doplnění sanitky o spořebovaný materiál a léky a umytí vybavení. Na stanovišti budu kromě odsávačky, laryngoskopu a dalších věcí mýt půl hodiny i svou botu.

Autor: Jan Bradna | pátek 14.8.2009 9:10 | karma článku: 44.26 | přečteno: 9987x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 30.03 | Přečteno: 387 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.98 | Přečteno: 1397 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 245 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 188 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 252 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 10360

Je mi sedmatřicet, vzděláním jsem všeobecná sestra a zdravotnický záchranář. Později jsem vystudoval zdravotnický management. Pracuji patnáctým rokem v intenzivní péči a urgentní medicíně, nejdřív jako sestra na JIP na Homolce, pak u záchranky, v Newcastlu ve Walk-in Centre jako Nurse Practitioner, po návratu domů zase u záchranky a ve vlastní firmě Life Support.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...