Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Žena po napadení, pozor klouže to!

Krátké a nekonkrétní sdělení ve vysílačce spolu s výjezdem obou vozů, lékařského i záchranářského. Buď na tom žena není dobře, nebo nemá dispečink k dispozici bližší, relevantní informace.

Rychle vycházíme na dvůr stanoviště, kde stojí zaparkované dvě sanitky. Já dnes mířím k „velkému“ vozu rychlé zdravotnické pomoci, kde sloužím jako záchranář spolu s kolegou, který nastoupil teprve před pár týdny.  Je aktivní, má o práci zájem a každý výjezd je pro něj vzrušující. Vyjíždíme.

Zima se chýlí ke konci, ale v noci na včerejšek se vzedmula k poslednímu záchvěvu opravdu zimního počasí. Nasněžilo pár centimetrů, které přes den povolily a navečer opět přimrzly. A teď už asi tři hodiny opravdu hustě sněží. Silnice klouže, je špatně vidět a občas nejde dobře rozeznat, kudy máme přesně jet. Míříme do malé vesničky v dolíku, kam je to ze všech směrů z kopce dolů. Po pár minutách cesty volá dispečink: „žena nezvedá telefon, je možné že je v bezvědomí, na místo míří hlídka policie“. Opakuji do telefonu informaci a cítím, jak kolega pomalu zrychluje. Krotím jeho nervozitu. Hlavní je dojet. I když tam budeme o pár minut později, je to lepší než nedojet nebo si něco udělat. Dává nohu z plynu, ale je znát, že doplňující zpráva mu vrtá hlavou a musí se hodně ovládat, aby jel pomalu a obezřetně.

Úspěšně jsme sklouzali kopec do vesnice a z návsi se boční uličkou prohrabali až k posledním domkům. Zbývá už jen krátká rovinka a prudší kopec dolů s táhlou zatáčkou. Za ní je náš cíl - zpustlý mlýn u malého rybníčku. Kolega jede pomalu dál. Nějak se mi z toho kopce nechce, bojím se, že bychom se nemuseli dostat zpátky nahoru. Navrhuji, že necháme auto tady a těch tři sta metrů dojdeme. Než to ale dořeknu, jedeme z kopce dolů. Krátké ťuknutí na brzdu před zatáčkou, zabouchání ABS a tupé žuchnutí. To jak jsme sklouzli ze silnice do levého příkopu a opřeli se bokem sanitky o závěj. „Jsi v pohodě?“ je první věta, kterou slyším. Jo, jsem. Vůbec nic nám není, autu asi taky ne. Jen tu potupně ležíme ve škarpě. No nic, polykám pár peprných slov, čas probrat jak a co jsme měli udělat lépe, budeme ještě mít. Teď je prioritou dostat se k pacientce a přivolat náhradní vůz. Vyhrabeme se z auta, vezmeme potřebné vybavení a odpovíme na pár vtipných poznámek lékaře a řidiče „malého“ auta. Ti měli odhad lepší a zastavili nahoře na kopci. Spěcháme pěšky k místu zásahu, informuji dispečink. Cestou nás dobíhají policisté, také zaparkovali nad kopcem. Pacientka má rozbitý obličej, asi zlomený nos, možná lehký otřes mozku. Je ale hlavně zpitá pod obraz, takže komunikace s ní je složitá, nadává na přítele, který jí zmlátil a utekl, nadává na život, na systém, nadává nám. Lékař ji vyšetřuje, já rychle měřím fyziologické funkce, čistím a ošetřuji tržnou ránu v obličeji. Naučil jsem se pracovat a nevnímat víc než svoji práci, nebrat si invektivy opilců a jejich podnapilých kamarádů, nezabývat se tím, kdo co způsobil a kdo za co může. Moje role je být tady pro pacienta a maximálně dobře udělat to, co mám. Někdy se člověk vtažení do situace sice neubrání, ale opilecké „kecy“ umím pouštět druhým uchem ven. Přichází náhradní posádka, kterou dispečink přivolal k transportu pacientky do nemocnice. Společně jí transportujeme nad kopec do jejich sanitky.

Jedna část příběhu končí, druhá, podstatně delší, začíná. Obhlížíme situaci. Měli jsme velké štěstí, že jsme sjeli do levého příkopu. Kdyby nás smyk stáhl doprava, čekala by nás cesta dobrých dvacet metrů prudkou strží do potoka. Snažíme se auto vytlačit, ale ani pět párů rukou s mikrobusem nehne. Na místě s námi totiž zůstali kolegové z lékařského vozu i hlídka policie. Volá dispečink, chtějí mi spojit velitele hasičů, kteří nás jedou vyprostit. Je to bodrý chlapík, prosí o trpělivost. Musejí jet objížďkou a hodně pomalu, kdyby to prý vzali do vsi stejnou cestou jako my, mohli by při váze jejich auta pobořit pár domků. Čekání si krátíme všemožnými i nemožnými pokusy o vyproštění auta vlastními silami, podhrabání, podsypání, přizvednutí a podobně. Asi po půl hodině přichází pěšky družstvo hasičů. Auto nechali na návsi, taky by odsud nemuseli odjet. Po obhlídce zavrhují použití svého auta i jiné těžké techniky. Nemá šanci se sem bezpečně dostat a stejně by se navijákem po ledu jen přitáhli k nám. Takže zbývá lidská síla. S pomocí hasičského ručního nářadí, několika klád z přilehlého lesíka, posypového štěrku z nádoby na návsi a za nezištného přispění velmi veselé partičky mladíků, vracejících se z místní hospody, se nám po dvou hodinách daří auto dostat zpátky na silnici. Je zima, ještě že mám kulicha a teplé rukavice. Jako poděkování rozdávám náhodným pomocníkům čokoládové tyčinky, které v zimě vozím jako železnou energetickou zásobu. Ručně odhazujeme sníh v celém kopci a sypeme led posypovým štěrkem. Po pomalém sjetí a otočení nakonec vybruslíme celou trasu zpět se zátěží pěti hasičů v sanitním prostoru. Auto je v naprostém pořádku a nic nebrání tomu, abychom s ním do rána absolvovali ještě dva výjezdy.

O tři dny později hostí mladý kolega naše zachránce při jejich další službě nejvybranějšími delikatesami a dodnes zdraví všechny hasiče hlubokou úklonou. Já, stejně jako před několika lety, kdy se příhoda stala, vozím v zimě v kapse kulicha, teplé rukavice a několik čokoládových tyčinek. A zimní výjezdy ve sněhu mám v práci pořád stejně rád, navzdory tomu, že jsme před pár dny měli na ledovce o dost vážnější nehodu. Nikomu se nic nestalo, ale sanitka dopadla hůř než tenkrát.

Autor: Jan Bradna | středa 2.3.2016 5:20 | karma článku: 33,69 | přečteno: 3993x
  • Další články autora

Jan Bradna

Rande se smrtí

Být záchranářem na „malém“ doktorském autě v setkávacím systému rendez-vous záchranné služby má svá specifika.

15.6.2015 v 6:32 | Karma: 37,72 | Přečteno: 5520x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Kryštof - pomoc z nebe

Mám spolu se šesti kolegy noční službu na dispečinku. Od centralizace operačního řízení před několika lety máme na starosti provoz záchranné služby v celém kraji.

12.5.2015 v 6:30 | Karma: 39,04 | Přečteno: 4146x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Dopravní nehoda, podrobnosti nemáme

Stojím před oddělením Emergency u otevřené sanitky, dýchám svěží vlhký vzduch vonící právě skončenou bouřkou a nechce se mi začít uklízet spoušť, kterou jsme v autě zanechali.

27.4.2015 v 6:09 | Karma: 35,45 | Přečteno: 3802x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Jeden malý pohyb

8:23 selektivní tón vysílačky hlasitě přerušuje klid dnešní služby, kterou sloužím jako záchranář v posádce RZP. Zároveň píská i kolegům lékařské posádky RV. Text na lístku s výjezdem, který zároveň vyjíždí z tiskárny je jasný „pád z výše ++“, muž, 66 let.

13.4.2015 v 5:03 | Karma: 32,58 | Přečteno: 4295x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Je to tak jednoduché

Dneska je jaro, jak má být, slunce září a sníh úplně zmizel. Od začátku služby v 6:45 byl poměrně klid, vyjeli jsme zatím ke dvěma pacientům. Krátce po třetí odpoledne přichází výzva: bolesti na hrudi, muž, 60 let.

27.3.2015 v 5:00 | Karma: 34,66 | Přečteno: 3470x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

24 hodin

Sanitka je auto, potřebuje pravidelnou údržbu a občas do servisu. V autě, ve kterém běžně jezdíme, se porouchalo turbo, a na 24 hodin jsme dostali záložní vůz. Když mechanik přivezl naší sanitku a vyzvedával náhradní, říkal jsem mu, že za těch 24 hodin jsme s kolegy z noční směny záložním autem vyjeli na 8 výjezdů, jeden člověk se v něm narodil a jeden zemřel. Byl tím úplně ohromen. Prý si nikdy neuvědomil, že auta, která servisuje, jsou spjata s tolika lidskými osudy

24.3.2015 v 5:00 | Karma: 29,42 | Přečteno: 2177x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Marnost

Je žhavý letní den, brzké odpoledne, prodíráme se zácpou. Ve 14:07 jsme přijali výzvu „kolaps na náměstí před samoobsluhou, bezvědomí, dýchá“ . Sluníčko řeže do očí. I když jedeme jen pár kilometrů, je vedro, obzvlášť v autě, v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech, k nevydržení. Mít otevřená okénka znamená být ohlušen sirénou, kterou máme na střeše. Lidé, otupělí vedrem a vystresovaní popojížděním v kolonách reagují zpomaleně, nebo naopak naprosto nepředvídatelně.

14.8.2009 v 9:10 | Karma: 44,27 | Přečteno: 9988x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Místo narození: doma

Krátce po půl dvanácté večer zapíská vysílačka - noční můra všech záchranářů: „Třetirodička, porod v chodu, zpomalení srdečních ozev plodu... na místě porodní asistentka.“ Již tak naléhavou výzvu dokonává místopis - jedná se o zastrčenou vesnici na samotné hranici našeho rajónu, kam i ve dne a za dobrého počasí jedeme po křivolakých silnicích druhé a třetí třídy dobře 15 minut: a teď je noc, venku vlhká tma, mokrá silnice.

19.3.2009 v 11:00 | Karma: 47,08 | Přečteno: 23962x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

uvidíme...

Je 18 hodin. Odcházím z domova do práce. Čeká mě podle všech zkušeností nejnáročnější noční služba v roce. Ne proto, že by se stalo nějaké hromadné neštěstí, nejsou povodně, ani u nás neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Přesto to za pár hodin ve všech nemocnicích v zemi bude vypadat jako v polním lazaretu, lidé budou ležet i na chodbě příjmových ambulancí, tísňové linky budou přetížené telefonáty. Je totiž 31.12.

6.1.2009 v 2:10 | Karma: 39,89 | Přečteno: 7571x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

"Záchranná služba, dobrý den."

Jednoduchá věta, jednoduché představení. Denně prolétne éterem v naší zemi v průměru 6637krát a pro většinu volajících je úpěnlivě očekávaná. Znamená rozhýbání laviny pomoci. Je to věta, kterou se představují pracovníci operačních středisek záchranných služeb do telefonu tísňové linky 155. Začínají jí všechny telefonáty. Ty, při kterých jde skutečně o život, o zdraví, bolest, utrpení, stejně jako ty, při kterých jde o něčí zábavu, nebo třeba potřebu někomu si zanadávat.

9.12.2008 v 5:21 | Karma: 44,09 | Přečteno: 9175x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Sanitka na vlnách

Je skoro půl sedmé, teplý letní večer, slunce klouže z oblohy a svítí příjemným, měkkým světlem, vzduch voní vodou. Sedím na zádi člunu a opírám se o schod, pod kterým je schovaný výkonný motor, který nás žene po vodní hladině. Právě jsem dopsal záznam o výjezdu. Kontroluji pacientku a ptám se jí, zda je všechno v pořádku. Leží se zavázanou hlavou na nosítkách, zachumlaná do deky. Je to moc milá paní, vitální stařenka, která by kondicí a životním elánem strčila do kapsy o tři čtyři generace mladší lidi. Chvilku si povídáme. Je mírně zmatená, ale vypráví mi co dělala v životě za profesi a jak teď tráví většinu roku na chatě.

16.9.2008 v 10:20 | Karma: 44,02 | Přečteno: 10066x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

03:32: muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá

Je přesně 3:32, když zapíská vysílačka, tuhle noc již popáté. Oblékám bundu a natahuji boty, kolega do vysílačky potvrzuje, že jsme rozuměli výzvě: „muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá“. Mlčky spěcháme do garáže k sanitce. Doktorka, řidič a já-zdravotnický záchranář. Dohromady posádka Rychlé lékařské pomoci. Mlčky nasedáme do sanitky a vyjíždíme do letní noci. Do ticha mluví jen neosobní hlas z navigace...“po sto metrech doprava, rovně čtyři kilometry...

28.8.2008 v 9:45 | Karma: 48,04 | Přečteno: 28287x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Dolů z nebe

Mám noční službu, která trvá od 19:00 do 7:00 následujícího dne. Poklidný letní večer, provázený krátkým, intenzivním deštěm, nám přerušil dispečink výjezdem na zajištěný transport pacienta z oblastní nemocnice na specializované pracoviště.

8.8.2008 v 16:11 | Karma: 46,42 | Přečteno: 12306x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Den jako každý jiný, jen jde o tři životy

7:00 Přebírám od kolegů směnu na výjezdovém stanovišti. Služba začíná prohlídkou auta a kontrolou vybavení a dokumentace. Není to nedůvěra ke kolegům, ani zběžná rutina. Musím vědět že máme všechno, přesně vědět kde co je, přesvědčit se že vybavení funguje. Za vybavení po převzetí auta nesu zodpovědnost.

31.7.2008 v 15:34 | Karma: 48,18 | Přečteno: 26678x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 15
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10362x
Je mi sedmatřicet, vzděláním jsem všeobecná sestra a zdravotnický záchranář. Později jsem vystudoval zdravotnický management. Pracuji patnáctým rokem v intenzivní péči a urgentní medicíně, nejdřív jako sestra na JIP na Homolce, pak u záchranky, v Newcastlu ve Walk-in Centre jako Nurse Practitioner, po návratu domů zase u záchranky a ve vlastní firmě Life Support.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy