Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rande se smrtí

Být záchranářem na „malém“ doktorském autě v setkávacím systému rendez-vous záchranné služby má svá specifika.

Člověk sice pracuje ve dvou, stejně jako v posádce rychlé zdravotnické pomoci, ale není zde v roli vedoucího posádky, ale řidičem a zároveň pravou rukou lékaře. Dostává se k pacientům se závažnějšími obtížemi, nebo naopak k lidem, které po vyšetření a ošetření ponecháváme na místě. Součástí práce jsou i výjezdy čistě administrativní, třeba prohlídky těl zemřelých nebo vyšetření před transportem na protialkoholní záchytnou stanici. Na výjezdech pracujeme spolu s posádkami z okolních stanovišť, nebo jen sami ve dvou. Lékařských posádek je obecně méně než těch s posádkou záchranářskou, které zabezpečují až 70% všech výjezdů záchranné služby.

Dnes od 7 hodin ráno sloužím na tomto postu a spolu s kolegyní, zkušenou lékařkou - intenzivistkou tvoříme takzvanou posádku RV. Baví mě s ní jezdit, je to vzdělaná dáma se zájmem o hudbu a kulturu obecně. Kamarády a lidi neznalé práce u záchranné služby vždycky překvapí, že i cestou ke „standardním“ případům si v sanitce povídáme o běžných věcech, které kolegové v práci sdílejí: kdo viděl jaký film, kdo kde byl na výletě, vyprávíme vtipné příhody ze života, kocháme se krajinou, kterou jezdíme.

Výjezd, na který právě jedeme, ale není úplně standardní: jsme na cestě k mladíkovi, těžce alergickému na vosí bodnutí, na kterého před chvílí zaútočilo vos hned několik. I když okamžitě vytočil tísňovou linku 155 a zvládl sám dispečerce popsat celou situaci, jedná se o výjezd první, nejvyšší naléhavosti. Alergická reakce, tedy obranná reakce organismu na nějakou cizorodou látku, se u těžkých alergiků snadno přehoupne do takzvané anafylaxe. To znamená alergické reakce, kdy začínají selhávat základní životní funkce, především dýchání a krevní oběh. Pokud se včas nezahájí urgentní léčba, stav může pokračovat do šoku a nezřídka skončit i smrtí. Jde bez nadsázky o vteřiny.

Teď hlavně bezpečně a co nejdřív dojet k pacientovi! Při řízení jakéhokoli auta s právem přednosti v jízdě považuji za zásadní unést psychický nápor, který na řidiče vyvíjí vědomí závažnosti stavu, a nepodlehnout mu na úkor bezpečné jízdy. Samozřejmě, je potřeba se na místo dostat co nejrychleji, ale ještě důležitější je dostat se tam vůbec, neohrozit ostatní lidi kolem a dorazit ve stavu, kdy budeme schopni pracovat.

Lékařka telefonuje s operačním střediskem: mladík kolabuje a stěžuje si na „knedlík v krku“.  To je špatné, jsou to typické známky rozvíjející se anafylaxe. Stav postupuje rychle. Na místě je s mladíkem jeho přítelkyně, se kterou je naše dispečerka v neustálém kontaktu. Místo zásahu je na silničce mezi dvěma obcemi, od našeho stanoviště vzdálené vzdušnou čarou nějakých 5 kilometrů. Kvůli uzavírce mostu přes dálnici, který  už není ve stavu aby na něj mohla auta, musíme jet objížďkou  o dobře 6 kilometrů víc. Silničku dobře znám, jezdím tudy na kole do práce. Auta na most sice nesmějí, ale s kolem se mezi betonovými zátarasy projet dá. Pokud by pacient nebyl moc daleko za mostem, mohli bychom najet z naší strany a jen ho přeběhnout. Ušetřili bychom spoustu času. Dispečerka zjišťuje, že se opravdu nacházejí u třešňovky jen asi 20 metrů za mostem.

Je rozhodnuto. Odbočuji na vedlejší silnici a nechávám zapnutou sirénu. Jednak jako upozornění pro případné chodce nebo cyklisty, ale i kvůli pacientovi a jeho přítelkyni. Zvuk blížící se sirény je pro ně zvuk naděje, že to dobře dopadne. S naším SUV jedu na hraně a na rovných, přehledných úsecích letíme hodně rychle. Poslední zatáčka, brzdit. Přes cestu tu ve dvou řadách leží betonová svodidla, zábrany proti vjezdu vozidel. Kolegyně vybíhá a spěchá přes most, já z kufru auta rychle beru výběhový batoh, monitor a vyrážím za ní.

Ještě za běhu na mě lékařka volá „adrenalin do desítky“. Přibíháme k pacientovi a jeho přítelkyni. Hoch je již v bezvědomí, popelavě bledý, velmi slabě dýchá. Leží na zádech a přítelkyně mu drží hlavu v záklonu. Stav je velmi vážný. Okamžitě natahuji do stříkačky miligram adrenalinu a dotahuji do 10 mililitrů fyziologickým roztokem. Kolegyně pacienta zběžně vyšetřuje, i na centrální tepně má velmi slabý pulz, a snaží se na mladíkově paži najít alespoň jednu nezkolabovanou žílu, do které by adrenalin píchla. Bere mi stříkačku z ruky, naučeným pohybem zasouvá jehlu do žíly a okamžitě aplikuje 1 mililitr rozředěného adrenalinu.

Otáčíme mladíka na bok a já rychle odtahuji otevřený batoh s vybavením. Tuším, co bude následovat. Z pacientova žaludku obloukem letí vše, co za poslední hodiny snědl. Správné zafungování adrenalinu je provázeno jeho vedlejším účinkem. Pomalu se začíná probírat, je zmatený, pozvracený, ale žije. Připravuji půllitrovou infúzi a ředím další léky, lékařka zatím napichuje nitrožilní kanylu a zpovídá pacienta i jeho přítelkyni: hoch je těžký alergik, adrenalinové pero pro podobné případy má, ale nechal ho doma. Nechtěl ho s sebou nosit na rande s novou přítelkyní. 

Přijíždí velká sanitka se záchranářskou posádkou. Pacienta nakládáme na nosítka, podáváme mu kyslík a celkově připravujeme na cestu. Kolem jedoucí cyklisté se zastavují a ptají se, co se stalo. Nemyslí to zle, spíš je zajímá, co se na rovném úseku klidné silničky mohlo stát. Slušně je odbývám. Vracím se s vybavením do auta a na smluveném místě se přidávám ke druhé sanitce, abych jí razil cestu houstnoucím odpoledním provozem. Mladíka ve stabilizovaném stavu předáváme JIPku.

I když si o záchranářích mnoho lidí myslí, že se při své práci brodíme po kolena v krvi a jezdíme jen k dopravním nehodám a těžkým úrazům, pravda je mnohem banálnější. Jezdíme třeba k lidem pobodaným vosami. Kterým jde o život.

 

Když jedu do práce na kole, jezdím stále přes ten samý most. Pokaždé si na tuto příhodu vzpomenu a říkám si, jak by vše dopadlo, kdyby třeba mladík u sebe měl své „adrenalinové pero“ a píchnul si adrenalin sám, kdyby o své těžké alergii, nemoci, za kterou nemůže, řekl své přítelkyni a adrenalin mu do stehna píchla ona, nebo třeba kdybych nejezdil občas do práce na kole a neznal tuhle užitečnou zkratku.

A pak že sport je zdravý jen pro sportujícího :-).

Autor: Jan Bradna | pondělí 15.6.2015 6:32 | karma článku: 37,72 | přečteno: 5520x
  • Další články autora

Jan Bradna

Žena po napadení, pozor klouže to!

Krátké a nekonkrétní sdělení ve vysílačce spolu s výjezdem obou vozů, lékařského i záchranářského. Buď na tom žena není dobře, nebo nemá dispečink k dispozici bližší, relevantní informace.

2.3.2016 v 5:20 | Karma: 33,69 | Přečteno: 3993x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Kryštof - pomoc z nebe

Mám spolu se šesti kolegy noční službu na dispečinku. Od centralizace operačního řízení před několika lety máme na starosti provoz záchranné služby v celém kraji.

12.5.2015 v 6:30 | Karma: 39,04 | Přečteno: 4146x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Dopravní nehoda, podrobnosti nemáme

Stojím před oddělením Emergency u otevřené sanitky, dýchám svěží vlhký vzduch vonící právě skončenou bouřkou a nechce se mi začít uklízet spoušť, kterou jsme v autě zanechali.

27.4.2015 v 6:09 | Karma: 35,45 | Přečteno: 3802x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Jeden malý pohyb

8:23 selektivní tón vysílačky hlasitě přerušuje klid dnešní služby, kterou sloužím jako záchranář v posádce RZP. Zároveň píská i kolegům lékařské posádky RV. Text na lístku s výjezdem, který zároveň vyjíždí z tiskárny je jasný „pád z výše ++“, muž, 66 let.

13.4.2015 v 5:03 | Karma: 32,58 | Přečteno: 4295x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Je to tak jednoduché

Dneska je jaro, jak má být, slunce září a sníh úplně zmizel. Od začátku služby v 6:45 byl poměrně klid, vyjeli jsme zatím ke dvěma pacientům. Krátce po třetí odpoledne přichází výzva: bolesti na hrudi, muž, 60 let.

27.3.2015 v 5:00 | Karma: 34,66 | Přečteno: 3470x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

24 hodin

Sanitka je auto, potřebuje pravidelnou údržbu a občas do servisu. V autě, ve kterém běžně jezdíme, se porouchalo turbo, a na 24 hodin jsme dostali záložní vůz. Když mechanik přivezl naší sanitku a vyzvedával náhradní, říkal jsem mu, že za těch 24 hodin jsme s kolegy z noční směny záložním autem vyjeli na 8 výjezdů, jeden člověk se v něm narodil a jeden zemřel. Byl tím úplně ohromen. Prý si nikdy neuvědomil, že auta, která servisuje, jsou spjata s tolika lidskými osudy

24.3.2015 v 5:00 | Karma: 29,42 | Přečteno: 2177x | Diskuse| Ostatní

Jan Bradna

Marnost

Je žhavý letní den, brzké odpoledne, prodíráme se zácpou. Ve 14:07 jsme přijali výzvu „kolaps na náměstí před samoobsluhou, bezvědomí, dýchá“ . Sluníčko řeže do očí. I když jedeme jen pár kilometrů, je vedro, obzvlášť v autě, v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech, k nevydržení. Mít otevřená okénka znamená být ohlušen sirénou, kterou máme na střeše. Lidé, otupělí vedrem a vystresovaní popojížděním v kolonách reagují zpomaleně, nebo naopak naprosto nepředvídatelně.

14.8.2009 v 9:10 | Karma: 44,27 | Přečteno: 9988x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Místo narození: doma

Krátce po půl dvanácté večer zapíská vysílačka - noční můra všech záchranářů: „Třetirodička, porod v chodu, zpomalení srdečních ozev plodu... na místě porodní asistentka.“ Již tak naléhavou výzvu dokonává místopis - jedná se o zastrčenou vesnici na samotné hranici našeho rajónu, kam i ve dne a za dobrého počasí jedeme po křivolakých silnicích druhé a třetí třídy dobře 15 minut: a teď je noc, venku vlhká tma, mokrá silnice.

19.3.2009 v 11:00 | Karma: 47,08 | Přečteno: 23962x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

uvidíme...

Je 18 hodin. Odcházím z domova do práce. Čeká mě podle všech zkušeností nejnáročnější noční služba v roce. Ne proto, že by se stalo nějaké hromadné neštěstí, nejsou povodně, ani u nás neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Přesto to za pár hodin ve všech nemocnicích v zemi bude vypadat jako v polním lazaretu, lidé budou ležet i na chodbě příjmových ambulancí, tísňové linky budou přetížené telefonáty. Je totiž 31.12.

6.1.2009 v 2:10 | Karma: 39,89 | Přečteno: 7571x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

"Záchranná služba, dobrý den."

Jednoduchá věta, jednoduché představení. Denně prolétne éterem v naší zemi v průměru 6637krát a pro většinu volajících je úpěnlivě očekávaná. Znamená rozhýbání laviny pomoci. Je to věta, kterou se představují pracovníci operačních středisek záchranných služeb do telefonu tísňové linky 155. Začínají jí všechny telefonáty. Ty, při kterých jde skutečně o život, o zdraví, bolest, utrpení, stejně jako ty, při kterých jde o něčí zábavu, nebo třeba potřebu někomu si zanadávat.

9.12.2008 v 5:21 | Karma: 44,09 | Přečteno: 9175x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Sanitka na vlnách

Je skoro půl sedmé, teplý letní večer, slunce klouže z oblohy a svítí příjemným, měkkým světlem, vzduch voní vodou. Sedím na zádi člunu a opírám se o schod, pod kterým je schovaný výkonný motor, který nás žene po vodní hladině. Právě jsem dopsal záznam o výjezdu. Kontroluji pacientku a ptám se jí, zda je všechno v pořádku. Leží se zavázanou hlavou na nosítkách, zachumlaná do deky. Je to moc milá paní, vitální stařenka, která by kondicí a životním elánem strčila do kapsy o tři čtyři generace mladší lidi. Chvilku si povídáme. Je mírně zmatená, ale vypráví mi co dělala v životě za profesi a jak teď tráví většinu roku na chatě.

16.9.2008 v 10:20 | Karma: 44,02 | Přečteno: 10066x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

03:32: muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá

Je přesně 3:32, když zapíská vysílačka, tuhle noc již popáté. Oblékám bundu a natahuji boty, kolega do vysílačky potvrzuje, že jsme rozuměli výzvě: „muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá“. Mlčky spěcháme do garáže k sanitce. Doktorka, řidič a já-zdravotnický záchranář. Dohromady posádka Rychlé lékařské pomoci. Mlčky nasedáme do sanitky a vyjíždíme do letní noci. Do ticha mluví jen neosobní hlas z navigace...“po sto metrech doprava, rovně čtyři kilometry...

28.8.2008 v 9:45 | Karma: 48,04 | Přečteno: 28287x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Dolů z nebe

Mám noční službu, která trvá od 19:00 do 7:00 následujícího dne. Poklidný letní večer, provázený krátkým, intenzivním deštěm, nám přerušil dispečink výjezdem na zajištěný transport pacienta z oblastní nemocnice na specializované pracoviště.

8.8.2008 v 16:11 | Karma: 46,42 | Přečteno: 12306x | Diskuse| Společnost

Jan Bradna

Den jako každý jiný, jen jde o tři životy

7:00 Přebírám od kolegů směnu na výjezdovém stanovišti. Služba začíná prohlídkou auta a kontrolou vybavení a dokumentace. Není to nedůvěra ke kolegům, ani zběžná rutina. Musím vědět že máme všechno, přesně vědět kde co je, přesvědčit se že vybavení funguje. Za vybavení po převzetí auta nesu zodpovědnost.

31.7.2008 v 15:34 | Karma: 48,18 | Přečteno: 26678x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 15
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10362x
Je mi sedmatřicet, vzděláním jsem všeobecná sestra a zdravotnický záchranář. Později jsem vystudoval zdravotnický management. Pracuji patnáctým rokem v intenzivní péči a urgentní medicíně, nejdřív jako sestra na JIP na Homolce, pak u záchranky, v Newcastlu ve Walk-in Centre jako Nurse Practitioner, po návratu domů zase u záchranky a ve vlastní firmě Life Support.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy