Je to tak jednoduché
Obvyklý sled událostí: lístek s podrobnostmi o výjezdu, bunda, boty, cesta do garáže. Do minuty od výzvy vyjíždíme. Dnes sloužím v posádce rychlé zdravotnické pomoci (RZP) a kromě nás dvou s řidičem jezdíme ještě se studentem 3. ročníku oboru zdravotnický záchranář, který je u nás na praxi. Vzhledem k charakteru a hlavně potenciálním rizikům hlášeného stavu s námi k pacientovi vyráží i lékařská posádka v systému rendez-vous*.
Jedeme krajinou jiskřící sluncem, silnice jsou poměrně prázdné. Klábosíme s řidičem o počasí a proběhlé dovolené. Podobných výjezdů zažil každý z nás dvou stovky a nijak nás nestresují. Praktikant si tím teprve projde, zatím je pro něj stres asi každý výjezd. Vypadá to ale, že z něj bude dobrý kolega.
Za deset minut přijíždíme na místo. Bytovka, třetí patro. V bytě je ve vzduchu cítit, že tu bydlí kuřáci. Pán sedí na posteli a evidentně mu není dobře. Spal po noční a asi před hodinou ho probudila bolest na hrudníku a zhoršené dýchání. Bolest popisuje jako z učebnice: tíha za hrudní kostí, vyzařující do zad, k tomu dušnost. Měříme fyziologické funkce a točíme dvanácti svodové EKG: jasný nález svědčící pro infarkt přední stěny srdce. Tím, že nás zavolal a navíc včas, si možná zachránil život. Infarkt myokardu je diagnóza, na kterou je náš systém přednemocniční neodkladné péče a její plynulé návaznosti na akutní kardiologickou péči ve specializovaných centrech nastaven na světové úrovni. Vždyť právě v České republice bylo poprvé prokázáno, že pokud je člověk s infarktem vezen rovnou do specializovaného centra, bez zastávky v lokální nemocnici, jsou jeho šance na přežití nejlepší. Pokud vše půjde jak má, může být pán za pár dní doma, zpátky u své rodiny, práce a koníčků. Lékař ordinuje léky, které má pán dostat a volá na dispečink kvůli zajištění okamžitého přijetí na katetrizační sál. Já napichuji kanylu do žíly na ruce a podávám do ní léky, které připravuje řidič lékařského vozu. Druhý řidič se stážistou mezitím připravují schodolez – transportní křeslo schopné sjíždět po schodech. Pacient s infarktem se nesmí namáhat a zatěžovat srdce. Díky schopnosti sjíždět plynule po schodech nemusíme pacienty snášet ručně. Je to rychlejší a šetrnější jak pro pacienta, tak pro naše záda. Dispečink potvrzuje, že nás v nemocnici na katetrizačním sále očekávají. Vše probíhá tak rychle, že pánova manželka skoro nestíhá sbalit základní věci do tašky. Závodíme s časem. Velká část pacientova srdce je totiž kvůli uzávěru věnčité tepny v tuto chvíli odříznuta od přísunu kyslíku. Čím dříve bude díky katetrizaci tepna opět zprůchodněna, tím lépe.
V sanitce rychle pánovi nasazuji masku s kyslíkem, poutám jak pacienta, tak sebe a vyrážíme. Mezi psaním dokumentace zodpovídáme s lékařem pacientovy dotazy. Snažíme se ho uklidnit podrobným popsáním toho, co ho čeká po příjezdu do nemocnice: přijedeme s ním rovnou na katetrizační sál, kde se mu z vpichu v třísle, nebo na zápěstí dostanou speciálním katetrem pod rentgenem až do ucpané tepny v srdci, kterou zprůchodní a případně vyztuží speciální síťkou. Zrovna když dokončím výklad a sděluji pánovi, že za pár minut budeme v nemocnici, povídá najednou: „Teď je mi teda zase špatně…“. Společně s dotazem „jak špatně“ mrknu a na EKG monitor a vše je mi jasné: na EKG běží nekoordinovaná arytmie, takzvaná fibrilace komor. Na EKG jsou sice vidět elektrické potenciály chaoticky běhající srdcem, ale mechanicky již srdce nepracuje. Zastavilo se. I teď nastává mnohokrát zažitá a procvičovaná souhra. Volám na řidiče: „ Zfibriloval , zastav!“. Pacienta pokládáme a zároveň zkoušíme oslovit. Nereaguje, otáčí oči v sloup a navíc se přidávají bezvládné pohyby rukou – křeče způsobené nedostatečným okysličením mozku. Stážista střihá pánovi triko, během pár vteřin mu na hrudník nalepujeme defibrilační elektrody. Připojit kabel, defibrilátor nabít na 200 joulů, zkontrolovat, že se pána ani nosítek nikdo z nás nedotýká, hlasitě upozornit, že budu defibrilovat. Výboj. Na rozdíl od nadskočení v akčních seriálech sebou pán jen trochu trhne. Okamžitě pokládám ruce doprostřed jeho hrudníku a začínám ho pravidelně stlačovat, lékař mezitím připravuje dýchací vak s maskou. Asi po třech stlačeních ale pán otevírá oči, nevěřícně na mě kouká a pokouší se z hrudníku odstrčit moje ruce. Zkoušíme ho oslovit, je trochu zmatený, ale komunikuje. V podstatě chce navázat na náš rozhovor před intermezzem se zástavou srdce. Díky okamžitě podanému defibrilačnímu výboji se srdce ihned rozběhlo a opět zásobuje celé tělo i mozek krví a tedy kyslíkem.
Vysvětluji mu v rychlosti, co se stalo, nasazuji zpátky masku s kyslíkem a praktikant přeměřuje krevní tlak. Protože na EKG monitoru jsou vidět časté přídatné stahy srdečních komor, které by mohly opět spustit arytmii, podáváme ještě nitrožilní antiarytmika. Hotovo, můžeme pokračovat. Zdržení netrvalo déle než 3 minuty a přesto bylo pro pána otázkou života. Chceme trochu odlehčit situaci a tak probíráme, že jsme mu v zápalu boje zničili tričko. Snad nebylo památeční. Nebylo, ale po dnešku bude. Rozstřihnutí napůl mu bude připomínat, že v něm přežil vlastní smrt.
Předání na katetrizačním sále je standardní: přepojit na místní monitor EKG a defibrilátor, svléknout všechno oblečení, přesunout na operační stůl. Mezitím předáváme personálu informace o celém průběhu našeho ošetřování, podaných lécích i kratičké resuscitaci. Rychle se loučíme, teď je řada na kardiologovi, zdravotních sestrách a rentgenologické laborantce.
Cestou zpátky na stanoviště máme dobrou náladu: nejen že je krásně a díky práci venku si můžeme hezké počasí užívat, ale ještě jsme teď naprosto bezprostředně někomu zachránili život. Mohli zachránit. Mohli a udělali jsme to, kvůli čemu všichni tuto práci děláme. A to jen díky tomu, že nás včas zavolal. Kdyby přivolání pomoci odkládal, byl by teď už pravděpodobně mrtvý. Je to tak jednoduché.
------------------------------
*Rendez-vous systém je jednou z možností zajištění péče a dostupnosti zdravotnické záchranné služby. Lékař v něm jezdí s řidičem-záchranářem zvlášť v osobním autě. Posádka rychlé zdravotnické pomoci a lékařská posádka se setkají až v místě nehody a společně pacienta začnou vyšetřovat a ošetřovat Po vyhodnocení stavu a primárním ošetření na místě je v drtivé většině případů lékař volný pro další výjezd, pacienta pak do nemocnice převáží posádka rychlé zdravotnické pomoci. Ačkoli služba vypadá jako drahý luxus, tento systém šetří nejen peníze, ale umožňuje především lepší dostupnost a variabilitu péče.
Jan Bradna
Žena po napadení, pozor klouže to!
Krátké a nekonkrétní sdělení ve vysílačce spolu s výjezdem obou vozů, lékařského i záchranářského. Buď na tom žena není dobře, nebo nemá dispečink k dispozici bližší, relevantní informace.
Jan Bradna
Rande se smrtí
Být záchranářem na „malém“ doktorském autě v setkávacím systému rendez-vous záchranné služby má svá specifika.
Jan Bradna
Kryštof - pomoc z nebe
Mám spolu se šesti kolegy noční službu na dispečinku. Od centralizace operačního řízení před několika lety máme na starosti provoz záchranné služby v celém kraji.
Jan Bradna
Dopravní nehoda, podrobnosti nemáme
Stojím před oddělením Emergency u otevřené sanitky, dýchám svěží vlhký vzduch vonící právě skončenou bouřkou a nechce se mi začít uklízet spoušť, kterou jsme v autě zanechali.
Jan Bradna
Jeden malý pohyb
8:23 selektivní tón vysílačky hlasitě přerušuje klid dnešní služby, kterou sloužím jako záchranář v posádce RZP. Zároveň píská i kolegům lékařské posádky RV. Text na lístku s výjezdem, který zároveň vyjíždí z tiskárny je jasný „pád z výše ++“, muž, 66 let.
Jan Bradna
24 hodin
Sanitka je auto, potřebuje pravidelnou údržbu a občas do servisu. V autě, ve kterém běžně jezdíme, se porouchalo turbo, a na 24 hodin jsme dostali záložní vůz. Když mechanik přivezl naší sanitku a vyzvedával náhradní, říkal jsem mu, že za těch 24 hodin jsme s kolegy z noční směny záložním autem vyjeli na 8 výjezdů, jeden člověk se v něm narodil a jeden zemřel. Byl tím úplně ohromen. Prý si nikdy neuvědomil, že auta, která servisuje, jsou spjata s tolika lidskými osudy
Jan Bradna
Marnost
Je žhavý letní den, brzké odpoledne, prodíráme se zácpou. Ve 14:07 jsme přijali výzvu „kolaps na náměstí před samoobsluhou, bezvědomí, dýchá“ . Sluníčko řeže do očí. I když jedeme jen pár kilometrů, je vedro, obzvlášť v autě, v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech, k nevydržení. Mít otevřená okénka znamená být ohlušen sirénou, kterou máme na střeše. Lidé, otupělí vedrem a vystresovaní popojížděním v kolonách reagují zpomaleně, nebo naopak naprosto nepředvídatelně.
Jan Bradna
Místo narození: doma
Krátce po půl dvanácté večer zapíská vysílačka - noční můra všech záchranářů: „Třetirodička, porod v chodu, zpomalení srdečních ozev plodu... na místě porodní asistentka.“ Již tak naléhavou výzvu dokonává místopis - jedná se o zastrčenou vesnici na samotné hranici našeho rajónu, kam i ve dne a za dobrého počasí jedeme po křivolakých silnicích druhé a třetí třídy dobře 15 minut: a teď je noc, venku vlhká tma, mokrá silnice.
Jan Bradna
uvidíme...
Je 18 hodin. Odcházím z domova do práce. Čeká mě podle všech zkušeností nejnáročnější noční služba v roce. Ne proto, že by se stalo nějaké hromadné neštěstí, nejsou povodně, ani u nás neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Přesto to za pár hodin ve všech nemocnicích v zemi bude vypadat jako v polním lazaretu, lidé budou ležet i na chodbě příjmových ambulancí, tísňové linky budou přetížené telefonáty. Je totiž 31.12.
Jan Bradna
"Záchranná služba, dobrý den."
Jednoduchá věta, jednoduché představení. Denně prolétne éterem v naší zemi v průměru 6637krát a pro většinu volajících je úpěnlivě očekávaná. Znamená rozhýbání laviny pomoci. Je to věta, kterou se představují pracovníci operačních středisek záchranných služeb do telefonu tísňové linky 155. Začínají jí všechny telefonáty. Ty, při kterých jde skutečně o život, o zdraví, bolest, utrpení, stejně jako ty, při kterých jde o něčí zábavu, nebo třeba potřebu někomu si zanadávat.
Jan Bradna
Sanitka na vlnách
Je skoro půl sedmé, teplý letní večer, slunce klouže z oblohy a svítí příjemným, měkkým světlem, vzduch voní vodou. Sedím na zádi člunu a opírám se o schod, pod kterým je schovaný výkonný motor, který nás žene po vodní hladině. Právě jsem dopsal záznam o výjezdu. Kontroluji pacientku a ptám se jí, zda je všechno v pořádku. Leží se zavázanou hlavou na nosítkách, zachumlaná do deky. Je to moc milá paní, vitální stařenka, která by kondicí a životním elánem strčila do kapsy o tři čtyři generace mladší lidi. Chvilku si povídáme. Je mírně zmatená, ale vypráví mi co dělala v životě za profesi a jak teď tráví většinu roku na chatě.
Jan Bradna
03:32: muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá
Je přesně 3:32, když zapíská vysílačka, tuhle noc již popáté. Oblékám bundu a natahuji boty, kolega do vysílačky potvrzuje, že jsme rozuměli výzvě: „muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá“. Mlčky spěcháme do garáže k sanitce. Doktorka, řidič a já-zdravotnický záchranář. Dohromady posádka Rychlé lékařské pomoci. Mlčky nasedáme do sanitky a vyjíždíme do letní noci. Do ticha mluví jen neosobní hlas z navigace...“po sto metrech doprava, rovně čtyři kilometry...
Jan Bradna
Dolů z nebe
Mám noční službu, která trvá od 19:00 do 7:00 následujícího dne. Poklidný letní večer, provázený krátkým, intenzivním deštěm, nám přerušil dispečink výjezdem na zajištěný transport pacienta z oblastní nemocnice na specializované pracoviště.
Jan Bradna
Den jako každý jiný, jen jde o tři životy
7:00 Přebírám od kolegů směnu na výjezdovém stanovišti. Služba začíná prohlídkou auta a kontrolou vybavení a dokumentace. Není to nedůvěra ke kolegům, ani zběžná rutina. Musím vědět že máme všechno, přesně vědět kde co je, přesvědčit se že vybavení funguje. Za vybavení po převzetí auta nesu zodpovědnost.
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10362x